Bez filtru
Autor:
Kristýna Dolejšová
Počet stran:
139
Hodnocení na
Goodreads: 4,01
Anotace:
„Všichni máme příběh a bez pekla není
ráj.“
Kniha s příběhem bez filtru.
S příběhem jedný pihatý holky, která
vždycky měla sny tak obrovský, až ji samotnou děsily.
Kniha o (sebe)lásce, odvaze a síle.
Kniha o sociálních sítích. O dnešní
době, kdy je všechno úžasný, přitom nikdo není šťastnej.
Kniha o syrovým životě, kterej není
vždy pohádokovej, ale právě proto je tak epickej.
Kniha o tom, jak (si) odpustit,
skoncovat s dietami, přestat řešit názor okolí a milovat sebe i život.
Kniha o tom, jak ŽÍT.
Moje
hodnocení:
Knížku jsem dostala k Vánocům
v roce 2018. Hned jsem se na ní vrhla, ale o pár stran později jsem ji
odkládala s pocitem, že se mi zrovna teď číst nechce a rozečetla jinou
knihu, kterou jsem dostala. Uzurpovala si ji tedy pro sebe moje mamka, která jí
přečetla asi během jednoho odpoledne. Já se ke knížce znovu dostala až
v létě, kdy jsem ji četla spíš z důvodu, že jsem byla na dovolené a
neměla už co číst. Není to nějaká bichle, takže jsem ji zhltla během jednoho
dne. A nestačila jsem se divit, co za skvost mi ležel půl roku nepřečtený na
poličce.
Nechci říkat, že mi knížka úplně
změnila pohled na svět nebo tak něco. Taky si nemyslím ale, že jsem byla
stoprocentní cílová skupina. Kniha je hodně o sebelásce a o cestě
k přijetí svého těla. Ať už nás má inspirovat příběh samotné Christie nebo
se budeme inspirovat jejími třinácti radami. Já mám, a vždycky jsem tak nějak
měla, k sobě a svému tělu poměrně dobrý vztah. Někomu, kdo se s tímto
pasuje a snaží se najít sám sebe a lásku k sobě samému, má tato kniha
určitě co dát. Každý z nás si v tom ale najdeme to, co právě hledáme
nebo vidět potřebujeme a ani o tom nevíme.
Styl psaní je velmi jednoduchý a
máte pocit, že pouze sedíte s kamarádkou a ona vám to všechno povídá. Já
ten pocit měla přes celou knihu, dokonce jsem chvílemi i viděla, jak Christie
sedí naproti mně a vše mi vypráví nad šálkem kávy. I když se musím přiznat, že
mě bavila nejvíc asi první část. Ta s autorčiným příběhem. Druhá, o
projektu #ZaNormalniHolky, byla zajímavá, ale trošičku mě nudila. Ta třetí,
nazvaná Zpátky k sobě ve 13 krocích, byla fajn, ale taky jsem z toho
nebyla úplně odvařená. Líbilo se mi to hlavně asi kvůli té první části no. Když
on ten příběh je tak zajímavý a hlavně inspirativní. Jak Christie sama
několikrát zmiňuje, i ona je pouze člověkem. A když si ona zvládla projít
peklem a splnit si své sny, proč bych to neměla dokázat já nebo ty, kdo tuto
recenzi právě čteš? Určitě se někdy chystám na re-reading, tentokrát se ale
budu muset vybavit zvýrazňovači, tužkou, propiskou a hlavně lepíky.
Citát:
„Když něco děláš srdcem, nemůžeš se splést.“
9/10
P.S. Původní
plán byl, že vydám tři recenze na podobné knížky v jednom příspěvku. Přeci
jenom jsem si myslela, že budou krátké a dávat je každou zvlášť by byla blbost.
Nějak jsem se ale rozepsala a recenze na Šlehačková oblaka a Ovšem můžete čekat
někdy příště, nýbrž by to jinak bylo moc dlouhý.
Mějte se
krásně,
S láskou
Hlavou v knihách
Komentáře
Okomentovat