Oba na konci zemřou

 

Oba na konci zemřou

Autor: Adam Silvera 

Počet stran: 352

Hodnocení na Goodreads: 4,12

Anotace:

 Když Mateovi zazvoní těsně po půlnoci telefon a dozví se, že tento den bude jeho poslední, najednou neví, co dělat. Rufusovi zazvoní telefon se stejnou zprávou, právě když se pere s novým klukem své expřítelkyně. Rufus už ztratil celou svou rodinu, a tak ví, jak to s telefonáty chodí. Ale ani tak to není snazší. Kluci se neznají, ale rozsudek smrti je svede dohromady. A tak se společně vydávají na své poslední dobrodružství…

Moje hodnocení:

Došla mi slova. Nenacházím způsob, kterým se ke knize vyjádřit. Mohla bych Vám tu co nejvíce objektivně zhodnotit její aspekty a nechat Vás s tím. Knížky ale jsou a vždycky budou hodně subjektivní a hlavně si myslím, že by to u téhle knihy ani zdaleka nestačilo. Mám pocit, že bych sem pouze mohla vypsat určité citáty, které by tu knihu vystihly lépe, než veškeré mé pokusy. Ale ty citáty Vám toho nejspíše taky zase tolik neřeknou, co? Pokusím se to tedy dát nějak dohromady.

Asi nejdůležitější mi přijde zmínit jedna věc. Na tuhle knížku musí být pro každého ten pravý čas. Moje rada tedy zní: Zkuste si přečíst pár stran a pokud z toho nebudete mít dobrý pocit, zkuste to později. Já sama to tak udělala a nelituji toho ani v nejmenším. Jednou, dříve nebo později, přijde okamžik, kdy Vás příběh naprosto pohltí. A bude Vás držet bdělé dlouho do noci, kdy už nebudete moci mít pomalu ani otevřené oči. Udržela dlouho vzhůru i mě, a to už je co říct, protože já většinou chodím spát se slepicemi. Věděla jsem, že se za to budu nejspíš druhý den nenávidět, ale musela jsem to dočíst. Pak jsem jenom ležela v posteli, slzami smáčela polštář a pokládala si mou oblíbenou otázku: "Tak a co mám teď sakra jako dělat?" 

Protože jsem si při čtení zapomněla psát ke knize poznámky, tak abych se měla při psaní o co opřít, vyhledala jsem zprávy z konverzace s Natkou, které jsem o této knize, jako vždy, psala.  Rozhodla jsem se tady o jednu z nich s Vámi podělit. (Dovolila jsem si pouze drobné úpravy- hlavně ty gramatické) Je důkazem, jak mě kniha učarovala: "Jo a taky se právě snažím rozhodnout mezi spánkem a knížkou. Ona není nějak extra napínavá, ale baví mě to číst. Tak nějak už od začátku víš, jak to dopadne a pokud to tak nedopadne, tak je to dost špatná knížka."

Ráda bych Vám řekla, že tato knížka není až tak smutná, ale název mluví sám za sebe. Ráda bych Vám řekla, že jsem to zas tolika neprožívala, ale s obrovskými emocemi a slzami hromadícími se mi za víčky bojuji i teď. Zaručuji se Vám za myšlenky, které Vám nedají spát a že vaší mysl bude okupovat smrt. Možná tohle všechno zní morbidně a depresivně, ale je to tak. Knížka není sluníčková, i tak Vás ale nakopne a donutí Vás nějakým zázrakem věřit. 

Má mysl stále nepobírá, že se děj odehrává v necelých čtyřiadvaceti hodinách a není to vůbec utahané! Ba naopak jsem ke konci nenacházela dech. Určitě tomu hodně napomáhá styl, kterým je to celé napsáno a ztvárněno. Je to sice lehce neobvyklé, ale dokonale se to k tomu hodí. Zvykla jsem si na to během chviličky a nedělalo mi to sebemenší problém. Oceňuji to, že se kniha nezaměřuje pouze na hlavní dva hrdiny, ale máme možnost nahlédnout do mysli i spoustě vedlejších postav. Moc se mi líbilo právě jejich prolínání a ukázka toho, že vše souvisí se vším. Zastavme se ještě na chviličku u Matea a Rufuse. Možná jsou jejich charaktery lehoučké klišé, ale vynahradí to jejich vývoj. To je prostě wow! Tu romantickou linku jsem naprosto žrala. Možná byla lehce instantní, ale tím jsem si ji opravdu nenechala zkazit. 

 Celý příběh se odehrává ve světě, který je od toho našeho rozdílný pouze lehce. Po důkladných úvahách jsem dospěla k přesvědčení, že bych v něm nechtěly být ani za nic. O fungování organizace Hodina smrti se toho moc nedozvídáme, pouze pár drobnůstek a pak určité teorie, ale tato tajemnost všemu pouze dodává na atmosféře a provokuje spousty dalších otázek. Samy postavy nemají tušení, jak to funguje a vytvářejí tedy všemožné spekulace. Mně se třeba velmi zamlouvala ta Rufusova ze scény na hřbitově. Přijde mi, že i to že toho tolik nevíme nám nabízí možnost prožít příběh více s postavami, protože jsme odkázáni pouze na ně a nemáme takový ten nadhled nad věcí. Tahle skutečnost dělá knížku ještě o dost více osobní.

Poslední věc, kterou bych chtěla zmínit a která s knížkou zas už tolik nesouvisí, je playlist, který jsem na Spotify objevila. Velmi překvapivě nese název They Both Die At The End a jeho autorem je 23ALY. Prakticky je to hodina a dvacet sedm minut hudby, která Vás naladí na atmosféru knihy naprosto okamžitě a bez problémů.    

 

              

Citáty:

"Nezáleží ale na tom, jakou cestu si zvolíme- každý sám nebo společně-, náš cíl zůstává stejný."     - Mateo

"Nemusíš se mi omlouvat. Pokud je to tvý rozhodnutí a jseš s tím tak v pohodě, je to tvoje věc."     -Rufus

"Požádat o pomoc, když ji potřebuješ, to by mělo tsačit."     -Mateo

"S vycházejícím sluncem přichází něco nového,..."     -Mateo

"S každou ubíhající minutou se blížíme smrti, kráčíme naproti světu, který se obrátil proti nám."     -Mateo

"Má to být skutečný a riziko by ti mělo nahánět strach a loučení by mělo zatraceně bolet."     -Rufus

"Mluv nahlas, dokud můžeš."     -Gabriela

"Zapomeň na konec."     -Mateo

5/5

 

Mějte se krásně a na viděnou u dalšího příspěvku

                                                                                              S láskou Hlavou v knihách